• 889

    Koupaliště-Police-nad-Metují

Náchodský zámek

Náchodský zámek je kulturní dominantou města Náchoda ve východních Čechách. Charakteristickým rysem zámku je gotická válcová věž s arkádovým ochozem, která je vidět z dalekého okolí. Kolem zámku je francouzská zahrada z poloviny 18. století a anglický park z 19. století. K nejcennějším exponátům na zámku patří dvě série bruselských tapisérií z poloviny 17. století, knihovna, soubor obrazů z piccolominské rodové galerie a sbírka květinových zátiší, která patří mezi největší u nás.

Zámek byl původně raně gotickým hradem založeným v roce 1254 Hronem z rodu Načeraticů. K významným majitelům hradu patřil český král Jan Lucemburský, který byl jeho majitelem v letech 1316 ? 1325. Hrad se v průběhu doby rozrůstal až vzniklo rozsáhlé opevnění. V roce 1544 panství koupili Smiřičtí ze Smiřic. V letech 1566 ? 1614 byl hrad přestavěn na renesanční zámek. V roce 1634 se majitelem stal italský šlechtic a vojevůdce císařských vojsk Ottavio Piccolomini, který nechal zámek rozšířit a barokně přestavět. K velkému rozkvětu panství došlo v letech 1792 ? 1839, kdy byli majiteli Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský, a jeho dcera Kateřina Vilemína, kněžna Zaháňská. V letech 1842 ? 1945 byl vlastníkem zámku knížecí rod Schaumburg ? Lippe. V roce 1945 byl zámek zkonfiskován a nyní je vlastníkem stát.

Zámek v Novém Městě nad Metují

Renesančně–barokní zámek Nové Město nad Metují byl coby hrad založen až na počátku 16. století. Půvab architektonicky zajímavého objektu podtrhují vzácné interiéry a pozoruhodná zahrada, pocházející ovšem až z počátku 20. století. Zámek spolu s přilehlým historickým jádrem Nového Města nad Metují, které je dosud opevněno zčásti dochovanými hradbami, náleží k hodnotným městským památkovým rezervacím České republiky.

Zámek v Ratibořicích

Ratibořický zámek je znám zejména díky dílu Babička od Boženy Němcové. Právě zde žila slavná Kateřina Zaháňská – kněžna z Babičky. Krásný empírový zámek tvoří dominantu nerozlučitelně spjatou s Babiččiným údolím. Původně to byl jednopatrový barokní zámek s kaplí ve stylu malých italských letohrádků a letních sídel. Ten nechal postavit v roce 1708 v sousedství tvrze ze 14. století majitel náchodského panství Vavřinec Piccolomini. V 18. století byla vystavěna přístavba – jednopatrové křídlo, které sloužilo pro hosty a služebnictvo. Další rozsáhlé přestavby provedla právě Kateřina Zaháňská, ta zdědila zámek Ratibořice a panství Náchod po svém otci vévodovi Petru Kurónském.

Právě za jejího držení se stává malé ratibořické sídlo místem, kde si podávala ruku celá Evropa. Na svém letní sídle hostila kněžna světové osobnosti a tehdejší elitu společnosti – například rakouského kancléře Metternicha nebo ruského cara Alexandra I. V roce 1813 byly stěny ratibořického zámku němými svědky tajné schůzky jednání protinapoleonské koalice Pruska, Ruska a Rakouska. Celý zámek přebudovala kněžna v moderně vyhlížející mondénní empírové sídlo. Před zámkem navíc zřídila rozsáhlý anglický park a exotický skleník. Nádherný park přechází ve volnou přírodu s lučními stromy, lesy a malými stezkami a cestičkami, alejemi a mosty přes řeku Úpu. Celý komplex tvoří velmi malebný celek dnes zvaný Babiččino údolí. Roku 1840 koupil panství Náchod včetně Ratibořic Karel Octavio z Lippe, avšak již v roce 1842 ho prodává rodu Schaumburg-Lippe. Tento šlechtický rod spravoval zámek až do roku 1945, kdy přešlo sídlo do rukou státu. Za Schaumburgů získal zámek lehký půvab doznívajícího klasicismu. Prohlédnětě si významné sídlo, které reprezentuje typické elegantní venkovské obydlí vysoké aristokracie z období 19. století.

Zámek Ksiaz ve Valbřichu

Pouhých 20 km od českého Adršpachu se v oblasti polského Slezska rozkládá jedna z největších obytných staveb v zemi. Jde o zámek Książ ležící na skalním útesu na předměstí města Walbrzych. Byl vystavěn ve 13. století a dnes je třetím největším zámkem v celém Polsku. Nejnádhernějším interiérem je barokní, bohatě zdobený Maxmiliánův sál z 1. poloviny 18. stol. Zámecké sály jsou zpřístupněny k prohlídce. Zámek je obklopen 12 zahradními terasami. V bývalých zámeckých stájích je dnes středisko jízdy na koni a stádo hřebců. Každoročně organizované aukce hřebců slezského typu přitahují znalce a kupce z celého světa. K zámeckému areálu patří skleník v obci Lubiechów.

Muzeum lidové architektury Pstrazna

Muzeum v přírodě vzniklo v r. 1984 jako součást Regionálního muzea ve Wałbrzychu. Stálou expozici tvoří památkové objekty dřevěné lidové architektury oblasti Sudet. Domy mají nejen mistrně provedenou konstrukci, která dokazuje znamenitou práci tehdejších tesařů, ale nachází se v nich i dochovaný nábytek a hospodářské nářadí z 18., 19. a z počátku 20. století.

Skanzen leží na rozlehlém svahu (od 515 do 590 m n. m.), z jehož nejvyššího místa od větrného mlýna, se naskýtá nádherný výhled na Sněžku a Krkonoše.

Návštěvu muzea lze spojit s turistmi oblíbeným lovením ryb. Návštěvníci si mohou sami ulovit pstruha, kterého vám na místě připraví ke konzumaci.

Hrad Střmen

Hrad Střemen se nachází v Teplických skalách (jinak také nazývaný Střmen) patří mezi typické skalní hrady. Ve kterých podstatnou stavební část tvořily okolní skály, a proto ani hrad Střemen není výjimkou a jeho pozůstatky jsou velmi skromné. Hrad byl postaven na vrcholu dvou skalních věží a sestával pravděpodobně z jednoho roubeného stavení. Existenci tohoto stavení dokládají draže zasekané do paty skalních věží v pískovcovém podloží a dnes sotva patrné úpravy skalního terénu.

První písemná zmínka o hradu Střemen pochází z Majestas Carolina (spolu se sousedním hradem Adršpachem) a jeho dřívější majitelé a samotná doba vzniku hradu není známa. Hrad tedy nejspíše vznikl v souvislosti se sousedním hradem Adršpachem jako opevněný vojenský a pozorovací bod. Možná byl hrad v držení Tasa z Vízmburka připomínaného roku 1362 v Teplicích nad Metují. Roku 1372 byl hrad v držení Wickmana, roku 1381 byl zakoupen Hynkem z Dubé a roku 1433 hrad Střemen patřil do držav Jana Krušiny z Lichtemburka. Pravděpodobný zánik hradu znamenalo dobytí hradu Slezany a jeho možné zboření roku 1447 spolu se sousedním hradem Adršpachem (za předpokladu, že hrad Střemen v roce 1447 ještě existoval!).

Hrad Střemen je volně přístupný po modré turistické značce. Od parkoviště před vstupem do skalního města je hrad vzdálen 1 km. Výstup je zajištěn zábradlím a dalšími opěrnými body. Na vrcholu skalních věží je vybudována ohrazená vyhlídka na Teplické skalní město, Krkonoše s nejvyšším vrcholem Sněžkou a údolí Metuje.

Hrad Skály

I hrad Skály (dříve zvaný Katzenstein, v novověku pak Bischofstein) byl vystavěn v části skalního města a skalní útvary se staly součástí jeho opevnění. To navíc bylo zesíleno kamennou zdí na severu, která společně s přilehlou cisternou tvořila předhradí hradu. Hrad byl dále chráněn příkopem a zemní čtverhrannou baštou. Součástí hradu byla i zděná stavba, ze které se zachovalo několik stop. Dobře patrné jsou také vysekané místnosti ve skalních blocích, schodiště a nejlépe zachovaná zaklenutá místnost hrotitou valenou klenbou, která přiléhá ke skalnímu bloku v prostoru pod dnešním schodištěm vedoucím na temeno skalního bloku.

První písemnou zprávou je záznam z roku 1393 o vlastnictví hradu Matějem Salavou z Lípy. Zánik hradu je datován do roku 1447, kdy byl spolu s ostatními okolními hrady (Adršpach, možná i Střemen) zbořen Slezany. Narozdíl od nich byl však hrad Skály později znovu obnoven Kočkou (odtud název Katzenstein). Roku 1466 byl v držení Hanuše z Varnsdorfu, roku 1488 v držení Zbyňka Buchovce z Buchova, následně hrad Skály Jan Špetle z Janovic připojil k Náchodu. Do roku 1513, kdy byl neúspěšně obléhán knížetem Lehnickým, hrad vystřídal několik majitelů. Pravděpodobně v konečné fázi historie nebyl již hrad dále udržován a roku 1567 je uváděn jako pustý.

Hrad Skály je volně přístupný po červené turistické značce ze stejnojmenné obce (5 km jihozápadně od Teplic nad Metují). Z obce je hrad vzdálen 0,5 km chůze nenáročným terénem.
V obci Skály za zmínku stojí zámeček na místě původní tvrze. Barokní zámeček s mansardovou střechou a dvouramenných schodištěm s toskánskými sloupy sloužil převážně jako letní sídlo diecéze. K obci a nedalekému okolí se vztahují některá díla spisovatele Aloise Jiráska.

Hrad Adršpach

Zříceninu stejnojmenného hradu najdete na severním okraji Teplicko-adršpašského skalního města. Protože byl hrad zbořen před více než půl tisíciletím, stavebních pozůstatků nenaleznete mnoho. Z roubených dřevěných stavení se zachovaly pouze draže zasekané ve skalních blocích. Dále jsou zachovány části hradeb, obvodního zdiva obytných budov, štítové zdi apod. V terénu jsou také dobře patrné pozůstatky studny, podsklepených prostor a v prostoru před hradem zbytky dvojitého valu a příkopu.

I když o hradu chybí písemné zprávy s datací vzniku, můžeme předpokládat a datovat jeho vznik mezi lety 1320 až 1330. Stavebníkem byl nejspíše král Jan Lucemburský a hrad Adršpach měl zajišťovat jeho pozici v pohraničí. Další zmínky o hradu jsou spíše sporé – první písemná zmínka pojednává o hradu jako zastavitelném v Majestas Carolina, roku 1354 je hrad zmiňován v souvislosti s Hanušem z Adršpachu, 1381 je hrad v držení Hynka z Náchoda, jehož potomci v období husitských válek stáli na straně katolíků, a proto byl hrad roku 1430 obsazen husity (v držení Jana Krušiny z Lichtemburka), roku 1436 byl hrad Adršpach navrácen pánům z Dubé. Zánik hradu na sebe nenechal dlouho čekat, protože z hradu byly podnikány výpady na Slezany, kteří hrad Adršpach roku 1447 vykoupili a nechali zbořit.

Hrad Adršpach je volně přístupný, snadnou cestou po červené a pak žluté turistické značce od turistického rozcestníku Dolní Adršpach – Pod hradem. Zřícenina hradu je vzdálena 1,5 km a nachází se na úbočí Starozámeckého vrchu.

Zřícenina středověkého hradu Vízmburk

Hrad Vízmburk byl založen před rokem 1279 královským podkomořím panem Tasem z Vízmburka jako sídlo rané kolonizace kraje. Hrad ovládali páni erbu třmene a poté páni z Dubé. V roce 1447 byl hrad vypálen Slezany a opuštěn posádkou. Od té doby chátral a byl zasypán sutí. Archeologický výzkum, který probíhal v letech 1972-1982, hrad odkryl do nynější podoby. V posledních letech probíhají na hradě opravy a rekonstrukce.

Pevnost Dobrošov

Tvrz Dobrošov u Náchoda byla součástí plánu výstavby dvou pěchotních a dvou dělostřeleckých srubů, otočné dělostřelecké věže, minometné otočné věže a vchodového objektu. Stavba začala v roce 1937 a práce rychle postupovaly, ale v roce 1938 byly definitivně zastaveny. Zůstalo tak u stavebního dokončení pouhých tří objektů – pěchotních srubů N-S 72 Můstek a N-S 73 Jeřáb a dělostřeleckého srubu N-S 75 Zelený. Za dobu prováděných prací bylo vyrubáno 1750 metrů spojovacích chodeb a 750 metrů podzemních prostor, kterou vedou v hloubce 20 – 39 metrů pod povrchem terénu. Srub Jeřáb dokonce využili roce 1940 okupanti k natáčení válečného týdeníku, jehož součástí byla ukázka dobývání Maginotovy linie. Ta, jak známo, byla pevnostním systémem Francie a posloužila jako vzor pro vybudování dalších pevnostních systémů, především československého opevnění.

Pevnostní město Josefov

Pevnosti zaujímají mezi památkami své ojedinělé místo, neboť to nejsou jen zajímavé stavby, ale vždy jsou také jedinečné pro své neopakovatelné technické zvláštnosti, mají svá tajemná místa a bohatou historii.

Výjimkou není ani pevnostní město Josefov. Jeho výstavba započala již v roce 1780. Stavbu navrhnul a zpočátku také řídil francouzský inženýr Claude Benoit Chevalier de St. Luis Duhamel de Querlonde. Celý komplex byl dokončen již v roce 1787 a tak mohl začít plnit svoji úlohu.

Hlavním úkolem Josefova bylo bránit severní hranice rakouské říše proti Pruskému království. Ale to nebylo jediné využití. Pevnostní město bylo vlastně obrovskou zbrojnicí, skladištěm střelného prachu, zásob jídla a v neposlední řadě také poskytovalo bezpečné ubytování vojákům i civilistům.

Vydejte se do pravoúhlých ulic pevnostního města Josefov, poznejte jeho unikátní strukturu, obdivujte mohutné hradební valy a hluboké obranné příkopy, zažijte dobrodružství v tajemných podzemních chodbách, kráčejte po stopách minulosti po boku neznámých vojáků i věhlasných generálů, objevujte zapomenuté příběhy, zákoutí i další možnosti, které město skýtá.

Podzemní město Osówka

Podzemní město Osówka u obce Gluszyca. Pár kilometrů od našich hranic leží obrovský podzemní komplex s pozoruhodnou minulostí. Osówka je pravděpodobně největším z hitlerových tajných měst postaveném v dolním Slezsku. A je přístupný i pro turisty!

K čemu sloužily štoly a obrovské podzemní haly v Sovích horách, dodnes není zcela jasné. Podle jedné verze se zde měl nacházet tajný hlavní Hitlerův stan, podle jiných zdrojů zde měla být vybudována podzemní továrna na tajné zbraně wehrmachtu. Jisté je jen to, že práce zde byly zahájeny v létě roku 1943 a během několika měsíců v podzemí vzniklo obrovské množství chodeb, hal a opevnění.

Celý projekt byl označen krycím názvem Reise (Obr) a výstavby se ujala organizace TODT, známá z výstavby Atlantického valu. Při budování bylo použito několika tisíc dělníků z koncentračního tábora Gross-Rossen (údajně bylo nasazeno 20.000 až 50.000 dělníků) a postupně bylo v horském masivu postaveno celkem šest komplexů.

Podzemní továrna Rzeczka

Objekt Rzeczka se nachází v těsném údolí říčky Walimka u města Walim. Před vstupem do podzemí je vybudována venkovní expozice, která se skládá přvážně ze stavebních fragmentů, které se venku podařilo nalézt.

Podzemí tvoří různě členité prostory. Můžeme si tedy prohlédnout štoly provedené pouze v hrubém výlomu. Nedokončené avšak částečně vybetonované prostory.
Štoly táhnoucí se do dálky, anebo naopak neprůchodné závaly do neznámých prostor.
Na několika místech jsou vybudovány expozice, jež tvoří sbírky nálezů v různém stádiu zachovalosti.

Můžeme si  představovat a domýšlet, jaký mohl být účel této stavby a jaké zde vládly pracovní podmínky pro pracující vězně.

Měďěný důl Bohumír v Jívce

V okolí obce Jívka cca 14 km od Police nad Metují byly na výchozech permokarbonských sedimentárních vrstev odkryty v 19. stol. radvanické černouhelné sloje a tři žíly s měděným zrudněním. Dvě z nich (sloj Jana a sloj Bohumír)  byly systematicky těženy od poloviny 19. stol., ve druhé polovině 20. století to bylo na dole Bohumír. Těžba byla na tomto dole ukončena a důl byl uzavřen v roce 1965.

Návštěvníci vstoupí do podzemí štolou Bohumír, projdou chodbou ve spodní sloji Bohumír, prohlédnou si bývalou strojovnu pro dopravu na spodní patro, původní dobře zachovalou část stěnové dobývky a vylezou na povrch krátkou bývalou dovrchní průzkumnou chodbou a svislou šachticí. V podzemí je čeká zajímavá geologie sedimentárního ložiska, paleontologický nález, obnovená původní výztuž a samozřejmě i figuríny horníků při práci.

Muzeum Mlýn Dřevíček

Mlýn se nachází v Horním Dřevíči u Stárkova v malebném údolí potoka Olšavka. Obilný vodní mlýn byl vybudován v letech 1920-1940. Pro návštěvníky je připravena ukázka funkčního provozu – od čistění obilí, přes jeho loupání a mletí, až po třídění mouky na vysévacích strojích. Součástí prohlídky je výklad průvodce o celém procesu mletí. Mlýn je od roku 1932 poháněn funkční Francisovou turbínou. Všichni si mohou během prohlídky vystavené zařízení i osahat. Děti si také přijdou na své. Ve mlýně zjistí, jak vypadal poslední vodník a mohou se také těšit na doupě čertů, kteří se ve mlýně usídlili a nechtějí ho opustit.

Klášter a
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
v Polici nad Metují

Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl založen nedlouho po r. 1253, dokončen kolem r. 1294. Jedná se o raně gotickou trojlodní baziliku. Uprostřed západního průčelí je bohatý, raně gotický lomený portál s hlubokým ostěním, který vznikl kolem r. 1270 a je vzácnou sochařskou památkou. Po stranách vstupního portálu stojí čtyři barokní sochy benediktinských světců z r. 1770.

Klášter byl založen r. 1213 břevnovskými benediktiny. Původně raně gotické budovy z let 1306 byly přestavěny v letech 1676-1772. V prvním patře prelatury bylo několik místností, sloužících opatovi: jídelna, salon, ložnice a kaple (s dochovanou malbou a mobiliářem). V největším sále, tzv. „Laudonově“, je dnes zřízeno Muzeum města Police nad Metují.

Muzeum města Police nad Metují

Tradičně pojatá expozice zachycuje dějiny města Police nad Metují a okolí. Je umístěna v historických prostorách benediktinského kláštera založeného ve 13.století a její součástí jsou i místnosti pro pobyt opata a soukromá secesní opatova kaple.

Suchodolská kaplička

V Ticháčkově lese nedaleko Police nad Metují stojí obnovená kaplička.Původní kaple, která vznikla r. 1897 na místě prvního zjevení, shořela 8.červnence 2010. Díky finančním příspěvkům do sbírky byla postavena replika kapličky a vysvěcena r. 2012. V blízkosti kaple je také tzv. Soudní brána a křížová cesta.

Broumovský klášter

Návštěva kláštera  je nezapomenutelným zážitkem! Navštívit můžete opatský kostel sv. Vojtěcha, přestavěný z původně gotické podoby na kostel barokní, knihovnu obsahující kolem 17 000 svazků knih či sakristii se vzácným intarzovaným nábytkem. Nesmíte zapomenout ani na připomínky vyhlášeného místního gymnasia, na kterém studoval první český arcibiskup Arnošt z Pardubic, vlastenec Bohuslav Balbín či literát Alois Jirásek.

V roce 1999 byla v opatském kostele sv. Vojtěcha nad kaplí sv. Kříže za zlaceným štukovým věncem s nápisem Sancta Sindon v dřevěné schránce nalezena unikátní kopie Turínského plátna z roku 1651. U plátna byla přiložena průvodní listina, z které je zřejmé, že plátno daroval v roce 1651 turínský arcibiskup Julius Caesar Bergiria opatu u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském Matoušovi Ferdinandovi Sobkovi z Bílenberka. Ten ji za svého života daroval broumovskému klášteru.

V rozsáhlých sklepeních broumovského kláštera je uloženo celkem 34 mumií pocházejících z krypty farního kostela sv. Prokopa ve Vamberku. Nejstarší mumie pocházejí ze 17. století, avšak převážná část z 18. století. Jedná se především o mumie vambereckých měšťanů, kněží, varhaníků a dalších významných osobností. Jednou z nejvýznamnějších osobností, která byla do krypty pohřbena, je zakladatelka vambereckého krajkářství Magdalena Grambová. Mezi dospělými leží rovněž dvě mumie dětí.

Od konce dubna 2015 je otevřena revitalizovaná zahrada broumovského kláštera  a došlo k zahájení činnosti Vzdělávacího a kulturního centra Klášter Broumov.

Dřevěný kostelík v Broumově

Hřbitovní kostel Panny Marie je nejstarší dochovanou památkou lidové dřevěné sakrální architektury v České republice. Je dominantou broumovského hřbitova situovaného u hlavní cesty, která dále pokračuje na Křinice. Návštěvníci si mohou kostelík prohlédnout od roku 2009.
Hřbitov a kostel byl pravděpodobně založen ještě ve druhé polovině 13. nebo na začátku 14. století. Důvodem byla nedostatečná kapacita malého hřbitova u farního kostela, který byl pohřebištěm obyvatel Broumova a okolních vsí. K původní podobě kostela nebyly dochovány žádné informace, pouze domněnka, že byl postaven ze dřeva. Byl spálen při obléhání města v roce 1421. Výstavba nového kostela proběhla kolem roku 1450. Kostel Panny Marie je výjimečný nejen svým stářím, ale i technikou stavby, hrázděnou konstrukcí z mohutných dubových trámů, pobitou prkny na vnější straně nad ochozem a na všech stěnách interiéru.

Zajímavé jsou desky s kronikářskými zápisy v ochozu kostela. Prvních šest desek bylo pořízeno v letech 1570 – 1630 a byly na nich popsány vesměs katastrofické události – přílet kobylek, velký požár města, neúroda a následný hlad. Do ochozu kostela byla přemístěna řada renesančních a empírových náhrobních kamenů ze zrušených hrobů.

Pro zájemce je kostelík otevřen pravidelně od začátku června do konce srpna.

Broumovská skupina kostelů

Celkem devět barokních venkovských kostelních staveb uváděných pod názvem „broumovská skupina kostelů“ tvoří mimořádný a v mnoha ohledech jedinečný památkový a architektonický soubor, který je právem považován díky své ucelenosti a rozsahu za architektonický skvost nejenom Čech, kdy ale i každý jednotlivý kostel je možné označit za barokní perlu.

Kostel sv. Jiří a Martina v Martínkovicích   (1690 – 1693; Martin Allio)

Kostel sv. Anny ve Vižňově   (1719 – 1728; Kilián Ignác Dientzenhofer)

Kostel sv. Jakuba Většího v Ruprechticích   (1720-1723; Kryštof Dientzenhofer)

Kostel sv. Michala ve Vernéřovicích   (1719-1722; Kryštof Dientzenhofer)

Kostel Všech svatých v Heřmánkovicích   (1722 – 1724; Kilián Ignác Dientzenhofer)

Kostel sv. Prokopa v Bezděkově   (1724-1727; Kilián Ignác Dientzenhofer)

Kostel sv. Barbory v Otovicích   (1725 – 1727; Kryštof Dientzenhofer)

Kostel sv. Markéty v Šonově   (1726 – 1729; Kilián Ignác Dientzenhofer)

Kostel sv. Marie Magdaleny v Božanově   (1735 – 1743; Kilián Ignác Dientzenhofer)